Historie obce

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1160 kdy vladyka Štěpán věnoval výnos cla Podlažickému klášteru. Obec ležela na důležité obchodní stezce, zvané Trstenická.

V roce 1304 byla obec ve vlastnictví Zbraslavského kláštera, jemuž byl výnos věnován Václavem II. Od husitských válek pak byla obec vlastnictvím královského města Vysoké Mýto. Po husitských válkách prodal obec král Zikmund obec Diviši Bořkovi z Miletínka,ale Vysoké Mýto obec po čase získalo do své držby.To existovalo až do roku 1548, kdy obec městu odňal císař Ferdinand II. za povstání proti němu. Později vlastní obec Slavatové a Žerotínové jako majitelé chroustovického panství. Všichni majitelé chroustovického panství byli až do období před Bílou horou utrakvisté, nebo v případě Žerotínů čeští bratři. Předposledním nekatolickým majitelem chroustovického panství byl Jiří z Gerštorfu,defenzor České konfese, jeho synovi Štěpánovi bylo chroustovické panství po porážce stavů na Bílé hoře odńato. Pobělohorská doba, zvláště třicetiletá válka, zasáhla do náboženského, sociálního a společenského života a také zanechala výraznou stopu v životě obce...

Stezky a pěšinky

Pěšina do Radhoště: Kolem kulny č. 23 as 20-30 kroků na levo od silnice nynější a v té vzdálenosti se držela až přišla k nynějšímu mostku silničnímu, kdež byla lávka, pak po bývalé vozové cestě k řece, pokud nebylo mostu, bývala lávka v místech co je nyní koryto. Vystavením silnice stezka ta zanikla.

Stezka k Ostrovu: táhla se od "Varty" kolem č. 61 po lávce přes potok, dvorem č. 13 pak po mezích pozemků k tomuto číslu patřících. Čásť do č. 13 k ostrovu zanikla. Též zanikla druhá část vedoucí od Vraclave po okresní silnici /nyní/ a tam kde toto s roviny vratislavské počíná sestupovati do údolí novým směrem. Tudy se nejvíce chodívalo do Chrudimi.

Brambory dostaly se do Stradouňe asi na začátku druhé polovice osmnáctého století. Vypravuje se: Sedlák ze Štokravy /z Rakous/ vozil do Stradouně sůl a tam pro ní lidé z okolí chodili. Ten přinesl sem první brambory. Sousedé seděli v hospodě. Když jim je ukázal chtěli hned jak dobré jsou a hned do syrových kousali. Nechutnaly jim, až teprve uvařené. Od té doby zde a v okolí byly pěstovány. Sázeny byly na nejšpatnější a nejmokřejší půdy. Nikdy nebylo slyšeti o nákaze.